"Aha! To si zase někdo myslí, že je "někdo"!

Přistihla jsem se při tom. Seděla jsem v autě a najednou mi to došlo – ta nekonečná snaha udržet obraz "někoho". Té skvělé terapeutky, té, co má všechno pod kontrolou, té, co musí všechno zvládat na jedničku!Všechna ta vážnost, kterou s sebou vláčíme jako těžký kufr, je jen nejoblíbenější hračka našeho ega. Říká se jí důležitost.​V ten moment jsem se začala smát. Protože když se odvážíte být "nikým", stanete se paradoxně vším.​Být nikým je ta největší svoboda, jakou jsem kdy poznala. Proč?Protože na "nikoho" nejde mířit. Útoky, nepochopení nebo soudy ostatních nemají kam dopadnout. Proletí vámi jako prázdným prostorem. Nemusíte nic bránit, nic dokazovat a nic udržovat. Jste jen čistý průtok, kterým protéká celý vesmír.​"Někdo" je vždycky omezený svou definicí a minulostí. Ale "Nikdo"? Ten má nekonečný potenciál. Může být v každém okamžiku přesně tím, co je zrovna potřeba – tichem, smíchem nebo precizním vhledem.​Dneska tu vážnost a potřebu "být někým" pouštím k vodě. Mojí novou kotvou je smích z prázdnoty. Je to stav naprosté průhlednosti, kdy skrze vás září Zdroj bez jediného stínu.​Zkuste to taky. Až vás příště život začne "tahat" do dramatu a vážnosti, jen si vzpomeňte: "Aha, to si zase někdo myslí, že je někdo. Ale já jsem nikdo." A prostě se tomu smějte!