Návrat k tomu, co už tam dávno je

Už vás někdy napadlo, že léčení možná není úmorný boj o to "dát se dohromady", ale spíš návrat k něčemu, co už tam dávno je? Představte si své tělo jako dokonalý televizor. Máte v něm všechny ty úžasné programy, barvy a zvuk. Ale někdo vám uřízl anténu. Televize pořád běží, ale obraz zrní, šumí a vy se snažíte v tom zmatku něco opravit.

Většinu života se snažíme opravovat to "zrnění" (naše nemoci, únavu, strachy). Ale co kdyby stačilo jen znovu zapojit ten kabel? Co kdyby se zdraví nemuselo horko těžko "vyrábět", ale stačilo by ho prostě jen "stáhnout jako aktualizaci"?

Dnes jsem si znovu uvědomila, že naše buňky nejsou rozbité. Jsou jen odpojené od svého prapůvodního zdroje informací. A když to spojení "docvakne", je to jako pustit hypermangan do čisté vody. Ta barva, ta síla a ten řád prostě prostoupí úplně všechno. Do morku kostí. Bez námahy.

Mám pro vás jednu malou ladičku. Až budete usínat, zkuste si v duchu říct: "Odevzdávám se tomu, co už tam dávno je." Nezkoušejte nic opravovat. Jen sfoukněte prach zapomnění ze své vnitřní antény a nechte ten Vesmírný klid, ať se do vás prostě vylije.