Režisér, divák a Avatar

Váš život je film, ve kterém jste možná doteď hráli jen komparzisty, zatímco se vám v režisérském křesle usadilo ego.​Všichni jsme tuhle větu slyšeli tisíckrát: "Ego potřebujete, abyste přežili, je to váš ochranný štít." Toto tvrzení je stará, ohraná deska, která se v nové době Věku Vodnáře prostě zadrhává. To, co nám dříve mělo pomáhat "přežít", nám dnes brání skutečně žít. Ego není řidič, je to jen software – a dost zastaralý.​Kdo u vás drží kameru?​Představte si to jako hru. Váš Avatar je tělo, vaše jedinečná osobnost s jedinečnými dary. Ego je ten hlas, který neustále křičí instrukce, co je špatně a co by se mělo opravit. Vy jste ve skutečnosti ten Divák, který to celé sleduje z klidu kina, a zároveň Režisér, který má moc ten film kdykoliv přepsat.​Moje osobní zkušenost? Došlo mi, jak jsem se celý život vlastně jen snažila vylepšit své ego, a ještě jsem tomu říkala duchovní růst. Byla to past. Skutečná svoboda přišla, až když jsem z toho kolotoče konečně vystoupila.​Staré pravdy už neplatí​Přestaňme papouškovat věty z minulého století o tom, co "musíme". Věk Vodnáře je o přímém vhledu. O tom, že se podíváte sami za oponu a zjistíte, co je skutečná pravda pro nás, ne pro vaše sousedy nebo učitele. Ego nás drží v izolaci, ale my se teď učíme propojovat přes čisté vědomí.​Ego není nepřítel, kterého máte zničit, ale není to ani váš šéf. Je to prostě jen "šum v éteru". Jakmile ho přestanete brát vážně, váš Avatar začne tancovat podle úplně jiné hudby.​Napište mi, kterou roli ve svém životě právě teď hrajete nejčastěji – jste ten, kdo se bojí (ego), nebo ten, kdo se dívá (divák)?